Znovu se nadechnout

 Chytlo mě snění. 

Sním zaživa. Živá sním. Vtělesním se, mé tělo je mým. 

Ano, pořád a neustále tohle prožívám. Kdoví, po kolikáté už. 

Návrat do těla. Vtělesnění se do sebe sama. Se vší důvěrou. Plností. 

Návrat do těla po porodu je pro mě fakt jízda. Do těla, vtělesnit se. Ponořit se, být sama sebou. 

Hormonální koktejl v těhotenství a po porodu mi, ano, už počtvrté, opět způsobil dost bláznivý trip. 

Nahoru, dolů. Odpojování se, uvolňování. Otvírání. Ztráty a nalézání sebe sama. Zase se nalézám a začínám snít. 

A přichází okamžik, kdy mi tohle v- těle-snění nahrává k tomu se nalézt o něco víc, než před tím. Kdy získávám postupně sílu svého "středu", svou vnitřní sílu a motivaci něco dělat. 

A přijde mi důležitý o tom mluvit. Psát. Otvírat se. 

Protože ono to není samosebou. K růstu potřebujeme vláhu a živiny a taky kořeny. 

Zakořenit se v sobě, tam, kde tečou proudy slz nalézt zdroj, z kterého můžeme čerpat živiny pro další růst. Ne. Opravdu nikde není psáno, že to je jednoduchý.